Kapitola 15


"Hele, než do toho města vkročíme, nemohl by sis ty dvě ruce dát za záda nebo tak něco? Víš, budou padat na beton a ne na trávu, je to nebezpečnější," přemlouval Varise Max.
"Není to nějaký druh diskriminace? Myslím, že se tomu na Zemi říká rasismus," zeptal se ho Varis a složil si poslušně jeden pár rukou za tělo.
"No, dalo by se to tak chápat, ale děláš to pro jejich bezpečnost," připustil Max. Připraveni téměř na všechno vkročili na území města. Míjející automobil jen potvrzoval, že existuje šance na odlet, protože pokud byla tato civilizace schopná vyrobit auto, jistě se snažila vyvinout i rakety.
"Nevypadá to auto trochu divně?" zamyslel se Xyz.
"Co máš konkrétně na mysli?" ptal se Max.
"Ta kola." Varis se podíval za odjíždějícím autem: "No fakt je, že auta, která mají pneumatiky tvaru čtverce nejsou moc obvyklá, ale znáš to, jiná planeta, jiný mrav."
"To máte jedno, tamhle stojí knihkupectví," oznámil všem Alfréd to, co už dobrých 5 minut všichni věděli.
"No a?"
"Můžeme načerpat nějaké informace o zdejších obyvatelích," navrhl Xyz.
"Máš peníze?" podíval se na něj Alfréd..
"No jasně, mohli bychom prodat Alfréda," zavtipkoval Max.
"Cože, mě?" zavzlykal Alfréd, který byl naměkko.
"Promiň, to byl jen vtip," vysvětlil mu to Max a raději kousek popošel z dosahu pěticentimetrových kusadel.
"No, ale něco bychom prodat mohli, třeba toto," zaklepal packou na domek Alfréd.
"Fajn, tak jdeme dovnitř," řekla Antara a taky tak učinila.
"Dobrý den, rádi bychom zakoupili nějaké knihy, ale nemáme peníze. Mohli bychom Vám za ně dát tento, tento prastarý domeček vytesaný z kamene," ujala se slova Antara, když spatřila oranžovlasého prodavače, kterému už táhlo na takových pětset let.
"To bych musel být na hlavu, pokud nemáte peníze, takže raději zmi... Óóó, vždyť to je posvátná soška Alku-bamba, nádherná práce. Máte na mysli nějaké konkrétní tituly?" zeptal se prodavač, zřejmě náboženský fanatik.
"Chtěli bychom poznat hlavně historii a současnost vaší kultury."
"Asi jste turisté, že?" pronesl skoro pohrdavě prodavač a z očí nespustil domeček, který v ruce svírala Antara.
"Ano, nejsme přímo odtud."
"Dám Vám za to Historii a současnost od M. Druje a překrásnou sbírku veršů od Sgt. Swettra," chtěl začít smlouvat prodavač.
"Tak dobře," souhlasila hned Antara, vzala si nabízené knihy a měla se k odchodu.
"Maxi, otevři mi prosím dveře," dloubla loktem do Maxe,.
"Tak snad že se z toho něco dozvíme," doufala Antara, když konečně vyšla z obchodu.
"Půjč mi je, čtu rychleji než ty," řekl Xyz a vzal knihu "Historie a současnost" Antaře z ruky.
"Ta kniha je brak," usoudil, když za 5 sekund odkládal přečtenou knihu: "Z této knihy jsem nic o zdejších obyvatelích nevyčetl a to jsem analyzoval vše třikrát i zpětně, používal jsem všechny dostupné algoritmy, včetně kaskádových a mozaikových."
"Přečtu Vám nějaké verše. Verše dokáží říct velmi mnoho," hrnul se ke slovu Max, otevřel knihu a začal číst první báseň, na kterou narazil.

Obrozní Hýkové

Povolí hýkové
puláleli se
po hnadném pěle
palózní techovky.

Proč by nehledajíce v tom žádný kisl
měl snad otúk
být olilován?

Neboť atanléma kuposledku
nepí se na ontonce
se zřejmým zabíleňím v keksu.


"Ježiši Kriste," odplivl si Max.
"Nikdy jsem neslyšela něco hroznějšího," souhlasila s ním Antara a vzpamatovávala se z jistě nevšedního zážitku.
"Už mohu zapnout opět své senzory?" zeptal se Xyz, který, přestože to není možné, zbledl a trochu pozbyl své plechové rysy.
"Asi budu zvracet," vyjádřil své nepříjemné pocity Varis, utíkal k nejbližšímu stromu a domněnku splnil.
"Náhodou, nebuďte hned tak kritičtí, ty básně mají něco do sebe," zastával se zdejšího umělce Alfréd a požádal Maxe, aby mu přečetl ještě nějakou báseň.