Jak se tedy dnes na ní žije? Sirvané jsou známí svou laskavostí a srdečností, která je mimojiné zapříčiněna i již zmíněnou změnou rotace. Jsou velkou vyjímkou v celém vesmíru, protože přestože jsou velmi hodní, ještě je nikdo nezničil. Typický Sirvan je asi jeden a půl metru vysoký, štíhlý tvor. Národním krojem je oblečení, které je velmi podobné bílé plachtě, s otvorem pro hlavu a zlatě vyšívaným páskem. Sirvané mají dvě ruce a dvě nohy. Od lidí se však trochu odlišují svým obličejem, mají totiž čtyři oči. Vzhledem k tomu, že jejich hlavu nepokrývají ani vlasy ani srst, mají velmi dobré vidění, protože oči mají od sebe rozmístěny rovnoměrně. Není divu, že takový Sirvan hned ví o všem, co se kde šustne. Velmi nesnadné je také dělání pošklebků za zády, ale k tomu se Sirvané díky své povaze vůbec neuchylují. Samozřejmostí je, že se na celé planetě od dob rozdělení nestala ani jedna vražda. IFF /International Federation Factum/ má samozřejmě výzkumy i o této planetě a my se na ně můžeme nyní podívat. Tak například na Sirvě mají největší obrat ty firmy, které se zabývají výrobou balícího papíru. To má svůj důvod, mnoho lidí zde prostě obdarovává na potkání. Ovšem pozor ! To, že firmy mají velký obrat, neznamená, že jejich majitelé jsou boháči, protože o kolik mají více, o to větší část svého výdělku musí darovat na bohulibé účely, protože to je jejich etická povinnost. Nikde na celé poloplanetě nenajdete ani jednoho bezdomovce. Správný Sirvan se totiž každého takového člověka musí ujmout a zajistit mu klidný život. Navíc tato planeta nese zřejmě vesmírné prvenství ve vynalézání. Touha po pomoci svým bližním totiž žene spoustu vynálezců vpřed. Díky Sirvanským vědcům tak existuje univerzální otvírák s baterkou, mluvící vysavač na dálkové ovládání, samosplachující záchod vyprávějící pohádky nebo třeba speciální odrůda skákajících dýní. Mezi takové vědce patří i Eduard Mrkvička, který sice zatím nic nevynalezl, ale jednou se mu to určitě povede. Zrovna nyní se chystá začít s novým pokusem. Rád by totiž urychlil dnes tak hojně používané teleporty a zvýšil jejich dosah.
"Takže už poslední pokus, musím za chvíli vyzvednout nějaké turisty z teleportovací haly, se kterými je můj kamarád," řekl svému asistentovi.
"Do první komory jsem zavřel pokusnou žabku a vše je nastaveno, jak má být a můžeme začít," odpověděl mu asistent. Eduard zadal pár příkazů do počítače. Naposledy se podíval na žabku ve své laboratoři a zkusil spojení s druhou laboratoří: "Buď připraven." Eduard stiskl červené tlačítko. V pokusné komoře se zablesklo a z vysílačky se ozval vzrušený hlasitý rozhovor.
"Tak co, funguje to?" ptal se nedočkavě Eduard Mrkvička.
"To tedy nevím."
"Jak to, že nevíš?"
"No, má to, co se tady objevilo, vypadat jako malý slizký černý a páchnoucí škvarek?"
"Ne."
"Hmm škoda, tak se to nepovedlo."

"Jsme na místě, Sirvan je již v dosahu teleportů," oznámil všem Mulder.
"Velice děkujeme za naši záchranu a za všechno, co jste pro nás udělali," vyjádřila své pocity Antara.
"To nestojí za řeč. Ale pamatujte, kdyby jste zjistili něco o tom našem případu, informujte nás prosím. Číslo mého mobilního telefonu máte, že?" požádala o spolupráci Dina.
"Jistě, nashledanou."
"Sbohem," odpověděl Mulder a zároveň stiskl tlačítko označené jako teleport. V té chvíli se všech pět objevilo v transportní hale.
"Mám tady přítele a měl by tu na nás čekat. Slíbil i dokonce, že se můžeme u něj ubytovat," ozval se Varis.
"Máte vůbec nějakou představu, co tady budeme dělat a jak dlouho tu pobudeme?" zeptal se Max.
"No, myslím, že tu zůstaneme tak týden a potom si koupíme nějakou loď a budeme zase létat s nákladem," přemýšlela nad tím Antara.
"Támhle je. Eduarde, tady !!!" volal Varis.
"Tohle jsou moji přátelé," řekl Varis a představil je všechny postupně Eduardovi.
"Já jsem Eduard, vynálezce, zvu vás k prohlídce mé laboratoře, později se ubytujete."
"My ti taky musíme hodně vyprávět," řekl Varis a začal mu povídat o tom, jak se dostali na Baltor, který potom zmizel.

Den na Sirvanu netrvá o moc déle než na Zemi, asi nějakých 30 hodin a tak se všichni vydali na prohlídku jeho laboratoří.
"A tady se snažím již několik měsíců zlepšit teleportaci lidí," ukazoval jim svůj prototyp.
"Hele, Eduarde, já jsem jen obyčejný robot, ale proč máš ten silový generátor přepnutý na generování mikrovln, vždyť tak každý předmět hned usmažíš?" zeptal se ho Xyz.
"A sakra," zaklel Eduard a snažil se ho znovu správně nastavit. Max, se napil limonády v plechovce, ale moc mu nechutnala: "Moc dobrou limonádu tu tedy nemáte."
"To není limonáda," zděsil se Eduard, "to je nový přípravek na parkety."
"Moc ne," odpověděl Max.
"Kolik jsi toho vypil?" zeptal se Eduard.
"Ne, zatím ne," odpověděl mu opět po pravdě Max.
"Má to na tebe nějaké učinky?", vyzvídal Eduard.
"Pánové nerad Vás ruším, ale zkuste se zamyslet nad tím rozhovorem, který jste vedli," přerušil je Xyz.
"To je fakt," souhlasil Max.
"On mluví moc dopředu a ví co mu řeknu," užasl Eduard a rychle se taky trochu napil.
"Tak co, funguje to?" zeptal se Varis.
"Nic si z toho nedělej," utěšoval ho Max.
"Ne, působí to asi jen na lidi," řekl zklamaně Eduard.
"Myslíš, že to bude mít trvalé následky?" zeptala se Antara a ukázala prstem na Maxe.
"To jsem rád," prohlásil Max.
"Vyloučit se to nedá, ale zřejmě ne," odpověděl jí Eduard.
"Nemluv sprostě," okřikl Max Alfréda.
"Sakra, do džundy," zaklel Alfréd, když se bouchl hlavou o železotitanové závaží.
"Tak zlé to snad není," hájil se Max.
"Začíná mi to trochu cuchat nervy," přiznala se jindy otrlá Antara.
"No, laboratoř jsme si prohlédli, tak snad bychom mohli jít," navrhl Alfréd a vykročil směrem ven. Všichni, samozřejmě včetně Eduarda, se vydali k jeho domu, kde budou bydlet. Je to starší, ale pěkný dům blízko laboratoře. Varis Eduardovi již dopověděl celý jejich příběh a tak teď všichni šli a svorně mlčeli.
"Ahoj štrejdo," přicupitala k nim malá holčička.
"Ahoj, broučku," rozplýval se Eduard.
"Achoj..." zamávala na Eduarda a odběhla zas někam pryč.
"Jestli se ze mě stane někdy něco takového, tak mě zastřel," poprosil Varise znechucený Alfréd.
"Ty jsi její strýček?" ignoroval Alfrédova slova Varis.
"Ne, proč? Děti tu jsou roztomilé a každý je hned pro ně strýček. Je to nádherná planeta, že?" usmíval se Eduard.
"I kdyby tam zatékalo, tak se nic neděje, vždyť dneska svítí slunce," upokojoval Max Eduarda.
"Víte střecha není zrovna nejlepší, ale nezatéká tam," oznámil všem Eduard, když se zastavili před domem a podíval se mírně nevraživým pohledem na Maxe.

"Velmi dobře," odpověděl Max.
"Jak jste se vyspali?" zeptala se Antara, když uviděla jak všichni sedí u u stolu a snídají.
"Dobře, dobře," odpověděli ze zdvořilosti současně Varis s Alfrédem.
"Měli bychom se zde podívat po nějaké raketě," navrhl Xyz, který jako obvykle nespal a přepočítával si v noci raději rovnici podstaty vesmíru v závislosti na tom, co se stane, když mu prodavačka v cukrárně nabídne místo vanilkové zmrzliny zmrzlinu malinovou.
"Mohu vám doporučit jeden velmi dobrý obchod s raketami. Mají tam olétané i nové za celkem slušné ceny," zapojil se do debaty Eduard.
"Fajn, můžeme se tam hned jak chlapci dosnídají podívat."
"Můžeme jít hned," řekli a vstali všichni od stolu.

"Sirvanské obchody, obchůdky a supermarkety nejsou nikdy moc vyzdobené. Jsou čisté a útulné, ale nikdy ne naparáděné. Je to také jedna z mála planet, na které bylo pod zákazem vyhoštění na jinou planetu, což je nejvyšší možný trest, zakázáno pouštění reklam nejen ve veřejných mediích, ale i na billboardech a v obchodech.
"Přejete si madam?" skočil ihned před vstupující Antaru vedoucí obchodu.
"No, pro začátek bych chtěla vejít dovnitř," přiznala se Antara.
"Jistě," usmíval se obchodník.
"Víte, chtěla bych raketu. Nic moc extra, ale něco nového a praktického. Nemusí být moc velká, stačí pro 10 osob a nějaký náklad," pokračovala Antara.
"Achh jistě, mám tu určitě něco pro vás. Račte nahlédnout do našeho virtuálního katalogu," rozplýval se obchodník a ukazoval Antaře cestu. Antara si nasadila virtuální brýle a chvíli si vybírala. Moc nepospíchala a každou položku si důkladně prostudovala, protože věděla, že takový výběr lodi se nesmí uspěchat. Již jako malé holčičce jí maminka /na Moreanu jsou dominantním pohlavím ženy, stejně jako na Zemi/, vyprávěla o tom, jak její babička nastoupila do armády. Dostala tehdy hodnost generálky, a rozhodla o přezbrojení novými vesmírnými obrannými loděmi. Bohužel si nevšimla malé věty na konci reklamního letáku, že lodě nejsou odolné vůči vodě. V nejkratší bitvě všech vesmírných dob pak padouši přezbrojili na vodní děla a celá armáda Moreanu byla rozdrcena. Naštěstí v té chvíli zasáhla federace a celý konflikt urovnala zničením celého obyvatelstva útočníků.
"Tato se mi líbí," mávla rukou do prostoru Antara.
"Ehm, dovolíte," zeptal se obchodník a chtěl se také podívat.
"Jaké má katalogové číslo?" zajímal se Xyz.
"XCAS - 058348," odpověděla mu Antara, když si sundávala brýle.
"Ta není špatná. Umíš si vybrat," pochválil Xyz Antaru.
"Och, tu máme na skladě," rozzářil se obchodník, když si nasadil virtuální brýle a pokračoval,
"Budete ji chtít zabalit nebo si ji vezmete sebou?"
"Nejdříve bychom si ji rádi vyzkoušeli," vmísil se do rozhovoru Max.
"Všiml sis, že to už přestalo, už mluvíš zas normálně," upozornil ho Alfréd.
"Nikdo není dokonalý," vzdychl si Max.
"Vyzkoušeli?" ptal se překvapeně obchodník.
"Jistě, Antara vám zaplatí polovinu kreditů, kolik chcete a my si vyzkoušíme loď a potom doplatíme zbytek."
"Tak dobře, tu loď dostanete za 100 000 kreditů. To znamená, že teď složíte na místě 50 000. A dostanete k tomu zdarma kilo antihmoty jako palivo," řekl obchodník.
"Ale vždyť v katalogu je psané, že ta loď stojí 500 000 kreditů," ozvala se Antara.
"Já vím, ale vy jste tak milí lidé, že jsem se rozhodl věnovat vám malou slevu," usmál ještě víc než předtím na všechny obchodník a kdyby se začal usmívat ještě víc, hrozilo by, že se koutky jeho rtů na temeni hlavy setkají.
"Jakou má ta loď spotřebu?" zeptal se Max.
"Asi gram antihmoty na 520 milionů kilometrů. Tedy při hyper 5, při hyper 9 asi gram a půl," odpověděl mu stručně obchodník.
"Tak to si vezmeme ještě 20 kilogramů antihmoty."
"Chcete ji v krabici nebo ve fólii?"
"Ehm Xyzy," zeptal se Max, "poraď."
"Bude lepší v krabicích, než někdy rozděláte ty fólie..." zatvářil se dost neurčitě Xyz.
"Dobře, hned je vezmu a dám je do lodě. Tak pojďte si ji se mnou prohlédnout. Stojí před obchodem," řekl obchodník a vzal sebou krabici antihmoty. Celá skupinka včetně mlčenlivého Eduarda a Varise došla k raketě.
"Hned vám sem položím tu antihmotu," hrnul se dopředu obchodník.
"Dáte nám od ní klíčky?" zeptal se sladký hlasem Alfréd.
"Jistě, pánové, jistě," řekl obchodník, zašmátral v kapse a vydělal z ní klíčky.
"Kdo poletí na první zkušební let se mnou?" zeptal se Xyz.
"Já," řekl Alfréd a hrnul se dovnitř.
"Já bych taky rád," řekl Max.
"Jen leťte sami, my se tu ještě zdržíme s Eduardem a Varisem," řekla Antara a hned dodala,
"A nelétejte dlouho, ať se do deseti hodin vrátíte. Raději ale tu raketu zaplatím hned, stejně jsem nikdy tak výhodnou koupi neudělala."
"Takže skutečně nechcete letět na zkoušku s námi?" zeptal se naposled Xyz.
"Ne." Xyz tedy zavřel dveře a zmizel v kabině lodi. Alfréd si lehl na sklopené sedadlo a připoutal se. Xyz se také připoutal a spustil zážehovou sekvenci. Max se na oba podíval a zděsil se.
"Vy chcete už startovat, neměl bych být připoutaný?" stačil se ještě zeptat před tím, než Xyz stiskl tlačítko START a současně se stisknutím tohoto tlačítka se rozplácl na podlaze lodě.
"Promiň, zapomněl jsem, že jsi ještě nikdy nebyl při startu mimozemské lodě a nevíš, jaké zde nastávají podmínky," omlouval se Xyz.
"Nic se nestalo, jsou velmi podobné těm podmínkám, které nastávají při startu pozemské lodě, ale myslel jsem si, že když jste už zvládli umělou gravitaci, tak přetížení není takový problém," konstatoval Max.
"Ale nebolelo to moc, že ne?"
"Ani ne. Tak co, jak nám ta loď šlape?" zkusil přeladit na jiné téma Max, který se cítil trochu trapně.
"Výborně, ta stará potřebovala vyměnit. I když znám lepší způsoby jak vyměnit loď než její zničení na cizí planetě bez možnosti dostat se zní," zamyslel se Xyz.
"Tahle loď má skvělou ovladatelnost a přímo bombastické zrychlení," řekl Alfréd.
"Toho zrychlení jsem si všiml," utrousil Max a raději se vzápětí zeptal: "Kam letíme?".
"Znáš to, zatím si jen tak létáme. Tyto lodě jsou už zkoušeny v továrnách, ale během prvního letu se musíme přesvědčit o spoustě věcí, zkontrolovat různé ukazatele a podobně," odpověděl Xyz, který se zdál dostatečně vytížen, ale přesto si dál v obvodech zkoušel generovat nějaké programy, které by ho mohly alespoň trochu zaměstnat.
"Hele Xyzi, co si myslíš o té věci s těmi planetami?"
"No, mě se často někdo na moje vlastní logické názory neptá, a myslím, že na to ti hned teď a přímo odpovědět nemůžu. Každopádně to podle dosavadních informací, co mám, nebude pro IBC snadný případ."
"Co budete, tedy budeme, dělat, až se dá všechno do pořádku?"
"Asi budeme dál létat s náklady nebo pracovat jako intergalaktické taxi."
"A já?"
"Jsi členem týmu, tedy pokud se nechceš rozhodnout jinak." Max zakroutil hlavou na znamení, že v dohledné době o tom neuvažuje a zapnul si holovizi.
"Máme tu pro vás skutečnou cenovou bombu," ozvalo se z ní.
"Znáte ty odporné střelné zbraně?" ptal se diváků ve studiu moderátor oblečený do růžového svetru se zelenými kolečky a žlutými trojúhelníčky /pro čtenáře žijící v 1D prostoru přikládám malé vysvětlení: trojúhelník je něco co nedokážete pochopit a tak se o to nesnažte/.
"Ano," zahučelo v publiku.
"Kdo by je neznal, jsou hlučné, nápadné a nedělají svou práci čistě. Představte si, že chcete zastřelit svého šéfa na toaletě na nějakém večírku. Musíte zbraň propašovat přes detektory, trvá to než se vám podaří našroubovat tlumič nebo si představte, že se špatně trefíte a oběť krvácí, no zkrátka při používání střelných zbraní mohou nastat tisíce různých nepříjemných situací. Ale náš holoshopping je tu pro vás. Vyvinuli jsme speciální tichou zbraň, náš LASERRAY 500 000. Již žádné zbytečné šmouhy od krve, již žádné tlumiče, již žádné detektory. Prosím jednoho dobrovolníka, ukážeme si, jak se tento LASERRAY 500 000 používá."
"Jak se jmenujete?" zeptal se moderátor jednoho diváka.
"Johny Macintosch Abraham Alí Guttenberg von Jonáš Křepelka, ale můžete mi říkat Johny MAAG von Jonáš Křepelka."
"Dobře, mohu vás o něco požádat?" zeptal se ho moderátor.
"Jistě," připustil Johny Macintosch Abraham Alí Guttenberg von Jonáš Křepelka a usmál se do televizních kamer.
"Tak si prosím stoupněte na tamtu značku," řekl moderátor a ukázal na červený křížek uprostřed studia. Johny Macintosch Abraham Alí Guttenberg von Jonáš Křepelka si na ni poslušně stoupnul a opět se usmál do kamery.
"Jste připraven?" zeptal se moderátor.
"Ano," pronesl hrdě Johny Macintosch Abraham Alí Guttenberg von Jonáš Křepelka. Moderátor se otočil k divákům a řekl: "Nyní se prosím dívejte velmi pozorně, co dokáže náš nový LASERRAY 500 000," a otočil se zpět k Johnymu Macintosch Abrahamu Alímu Guttenbergovi von Jonášovi Křepelkovi. Nenápadně zalovil v kapse od kalhot a vytáhl z ní malou krabičku ne nepodobnou dálkovému ovladači. Pomalu zamířil na Johnyho Macintosche Abrahama Alího Guttenberga von Jonáše Křepelku a poté stiskl červené tlačítko na ovladači. V té chvíli z krabičky vyletěl malý namodralý laserový paprsek a Johny Macintosch Abraham Alí Guttenberg von Jonáš Křepelka se vypařil.
"Och..." zaznělo z publika.
"Ano přátelé, och. Tento jedinečný LASERRAY 500 000 si můžete objednat u nás na dobírku, za pouhý 1 000 000 kreditů. Pokud si ho objednáte do 3 týdnů, dostanete navíc malou černou díru v dárkovém balení. Velmi vhodný dárek pro Vaši tchýni..." Max se zděšeně podíval na Xyze. Ten k němu sice seděl zády, ale to neznamenalo, že by to jeho senzory nemohli zachytit.
"To byl nějaký zábavný pořad?" zeptal se ho Max roztřeseným hlasem.
"Ne, to byla reklama na LASERRAY 500 000, myslím, že to bylo celkem jasně řečeno, ne?", zrentgenoval ho svými senzory Xyz. Max znechuceně vypnul holovizi a snažil se přijít na jiné myšlenky.
"Hele, už to bude osm hodin, co jsem odstartovali, měli bychom se vrátit," konečně zas promluvil.
"Jestli to nestihneme, tak nás Antara roztrhne jak ubrus," konstatoval suše Alfréd. /pozn. autora: Zřejmě jste čekali slovo "hada", ale mezigalaktická spisovatelská federace dostala zákaz používat tak násilnická přirovnání v případech, kde to není vysloveně nutné./
"Dobře, dobře, už měním kurs k Sirvě," nechal se přemluvit Xyz.
"Za jak dlouho tam budeme?" zeptal se Max.¨
"Zhruba za 1 hodinu 19 minut a 38 sekund, ale upozorňuji tě, že tento výpočet je velice hrubý a nepřesný a může se od opravdové doby lišit až o 1 sekundu."
"Hmm, tak to teda nechápu, jak ses mohl dostat k řízení tak drahé lodi," pronesl ironicky Max.
"Eeek?" zeptal se ho Alfréd.
"Co eeek?" tápal chvíli nad oním slovíčkem Max.
"Asi myslel eeek," poradil mu Xyz.
"Aha díky, ale co tím myslel?"
"Nevím, ale podle toho jak mává rukama a ukazuje si na tlamu myslím, že to bude něco důležitého."
"Buď tak laskav a vymáčkni se," rozkřikl se na Alfréda Max a zatvářil se naštvaně.
"Eeek éék eek !!!" vysvětlil mu vše Alfréd. Max se na něj podíval pohledem, pod kterým se taví železo. Železná plastika za Alfrédem se roztekla na neforemnou placku.
"Aha, podle údajů v mé hypersuperextradatabázi jsem zjistil, že když Alfrédovu druhu roste pátý pár nohou, tak ztrácí na pár hodin možnost řeči a vydává jen zvuky," svitlo Xyzovi a hned dodával: "Je to jakási pomyslná zkouška dospělosti."
"Oook," kývl hlavou na znamení souhlasu Alfréd a udělal tím do podlahy řídící kajuty menší prohlubeň ve tvaru své dolní čelisti.
"Teda musím uznat, že ve vesmíru se člověk nenudí," zamyslel se Max.
"Ook," souhlasil Alfréd.

Na tomto místě je také vhodné poznamenat, že nejčastěji používanými slovy ve vesmíru jsou právě slova "Oook" a "Eéék". Zásluhu na tom mají jednak bakterie Xircus Xala Gala, které tak vyjadřují své pocity radosti i smutku /nevyvíjí se zřejmě proto, že neustále vydávají tento zvuk a ani ony samotné nejsou schopné určit, zda s nimi sousední bakterie souhlasí nebo ne, zda je smutná či veselá, zda je připravena k množení nebo právě umírá atd./, potom má svoji vinu na používanosti samozřejmě také tato nemoc, nesmíme zapomenout na to, že je to meziplanetární slovo, které značí nesnáze a v neposlední řadě za časté používání nese část zodpovědnosti také Terry Pratchett.

"Už chápu, proč nám dal tak velkou slevu," prohlásil Xyz a ukázal na něco, čemu se na Zemi říká radar.
"Nefunguje," vysvětlil, když uviděl mírně zmatenou tvář Maxe.
"Eéék éék eek."
"Jo jistě, sice něco ukazuje, ale nefunguje," diskutoval s Alfrédem Xyz.
"Jak si to proboha zjistil, vždyť tam jsou vidět planety a kontrolní panel nevykazuje žádnou chybu?" zeptal se Xyze Max.
"Jistě, planety ukazuje, ale jen některé, třeba Sirva zde není vůbec vidět."
"A ostatní planety jsou v pořádku?" zeptal se přiškrceným hlasem Max.
"Samozř... Ty myslíš, že ..." Xyz se zarazil, přerušil všechny své právě běžící programy a pokoušel se zamyslet.
"Éééééééék," zařval Alfréd.