Loď začínala pomalu klesat. Její rychlost začínala narůstat a loď se řítila pěkně rychle dolů. Ochranný štít lodě se začínal tavit. Planeta jí otevřela náruč a raketa se do ní zavrtala jako ocelová kulička do šlehačky.
"Jste v pořádku?" ozval se Varis po chvíli.
"Já určitě, ale zlomil jsem si dráp," odpověděl mu Alfréd.
"Já taky, jen se musím trochu zformovat," přisvědčil Persil. Otevřeli se dveře do kabiny a dovnitř nakoukla Antara: "Co to bylo? Trochu to se mnou hodilo."
"Většina mých obvodů je ve stoprocentním stavu," kontroloval se Xyz.
"Cítím se jak po smrti," špitl Max.

Baltor byla nádherná planeta. Z orbitu měla krásnou tmavě modrou barvu a přijatelnou atmosféru, ale jinak byla zcela neprozkoumaná. FMN o ní nevěděla nic podrobného, protože ležela dost daleko od významných cestovních tras a tak ji nepovažovalo za žádnou hrozbu nebo nebezpečí. Přesto její jméno leželo na FMN v pořadníku. Za takových třista, čtyřista let se sem vypraví průzkumný tým zjistit, zda zde neexistuje život. To věděl i Xyz a tak se snažil ostatní, kteří se shromáždili venku u rakety povzbudit.
"Hele, takový výzkum se může i urychlit."
"Skutečně? Takže za jak dlouho by přijela expedice v nejlepším případě?"
"Možná tak o dvacet let dřív."
"Hmm, díky za útěchu."
"Není zač, jsem tu právě proto," odpověděl mu tak mile, jak nejvíc to šlo Xyz, který doufal, že Maxe potěšil. Většina robotů totiž nezná význam slova ironie, a tak se někdy chovají jako prvotřídní blbci z plechu, u nichž je ovšem vhodné mít na paměti, že jsou schopní během několika mikrosekund vypočítat všechny potřebné výpočty, které jsou zapotřebí pro konstrukci neutronové bomby. Nicméně si přece i Xyz povšiml jízlivosti v Maxově hlase.
"Navrhuji, aby jsme se porozhlédli po planetě. Třeba narazíme na jídlo a vodu," navrhl přítomným Max. Antara se podívala na Xyze.
"Má asi pravdu, protože pokud chcete setrvat se mnou i nadále, budete jídlo brzo potřebovat," souhlasil Xyz, který si spočítával různá opatření pro šetření energie jeho baterií.
"Počkejte, podívám se, jestli půjde opravit naše loď a co bude k tomu zapotřebí," ozval se Persil a už pospíchal do lodě. Během několika vteřin se vrátil.
"Nechci vás moc deprimovat, ale odsud už neodletíme, tedy alespoň ne touto lodí."
"To jsou poškození tak vážná?" zeptala se Antara.
"No, lehká nejsou, ale přesto nám zůstal jeden ohniskový fotonový motor. Bohužel tak silné gravitační pole této planety nepřekonáme ani s jeho pomocí. Vypadá to, že tu jsme uvězněni." Tato zpráva zapůsobila na všechny jako sprcha vody teplé asi tak sto, dvěstě stupňů pod bodem mrazu. Toto mocné a vážné ticho jen občas přerušil Alfréd, který se pokoušel škrábat nohou na boku a jeho drápy dopadající na krunýř ne nepodobnému titanové slitině vydávaly zvuk připomínající automobil v zapnutém lisu, kombinovaný se zvukem, který by dokázal nejen mrtvé vzkřísit, ale potom je ještě znovu jednou zabít. Varis se podíval na Alfréda pohledem, který říkal: "Zatím hlad nemám, ale tipni si, kdo příjde na řadu, až ho mít budu." Alfréd se přestal škrábat a nasucho polkl.
"Musíme vyrazit hned, brzo budeme mít hlad," pronesl Alfréd stísněným hlasem a snažil se nedívat na Varise. Max se zahleděl do dálky. Kolem nich se rozkládaly mraky pustiny a široko daleko zde nejevilo nic známky života. Maxe trochu překvapilo, že půda není modrá, jak se zdála z orbitu. Tato odlišnost měla svého viníka - zdejší atmosféru. Vzduchový obal Baltoru byl objemnější než na Zemi a v atmosféře se navíc nacházel jeden chemický prvek, který působil jako jakýsi filtr pro pozorovatele z vesmíru. Max udělal první krok náhodným směrem.
"Počkej, bylo by hloupé jít náhodným směrem. Mohu se pokusit zjistit pomocí palubního počítače nejbližší formu života. Tedy pokud tu nějaký je. Běžte se zatím porozhlédnout k té malé hoře. Já se vás hned pokusím dohonit," zarazil Maxe Persil. Všichni, tedy až na Persila, se vydali směrem k hoře, která se nezdála být moc vysoká. Alfréd se držel co nejblíž Antary, přestože věděl , že Varis je býložravec. Max přemýšlel o všem, co se mu během těch několika dnů stalo. Ušli sotva sto metrů, když jejich hlavy zaplnila ohlušující exploze. Podívali se na místo, kde havarovala raketa. Hořící trosky ležely rozházené v okruhu několika desítek metrů. Antara se s křikem rozeběhla zpět k raketě. Max, Varis a Alfréd ji okamžitě následovali. Nenašli nic, žádná část vraku nebyla větší než půl metru, exploze rozmetala vše.
"Té lodi je škoda, nebyla zas tak moc stará," poznamenal s lítostí v hlase Xyz.
"Měl rychlou smrt, nebolelo ho to," snažil se roztřesenou Antaru povzbudit Max.
"Možná se mýlíš, protože nikdo neví jak mohou bytosti jako Persil trpět při explozi a jak dopadne jejich tělo..." začal nahlas přemítat Varis a přestal teprve když ho nakopnul Alfréd. Antara se s pláčem vrhla na zem /slovíčko zem je sice trochu nevhodné, ale pro pozemšťany je tato formulace určitě přijatelnější než věta "... se s pláčem vrhla na půdu."/. Varis věděl, že by si měli pospíšit a pokusit se do večera dojít k hoře. Zašmátral v batohu a nahmatal DOMV /Dálkový Ovladač Mozkových Vln/. Namířil ovladač na Antaru a stiskl nenápadné tlačítko. Z přístroje se ozval zvuk zvracejícího vodovodního potrubí kombinovaný se zvukem tančící lednice a naštvané laviny. Modrý paprsek zasáhl Antaru do hlavy.
"To je hrozné..." vyskočila na nohy Antara, "...už tři hodiny jsem neměla nic k jídlu."
"Cos jí to proboha udělal?" zeptal se šeptem překvapený Max Varise a trochu ho zarazil fakt, že Varis neprojevoval city, vždyť mu právě zemřel kamarád.
"Nic zvláštního, jen jsem ji přinutil myslet na něco jiného, tento nový DOMV jsem si objednal na dobírku od jedné televizní společnosti." Celá skupina se nyní pomalým krokem vydala k tajemné hoře. Hora nebyla moc vysoká. Zdálo se, že na ní roste nějaká vegetace a dokonce bylo slyšet i jakési výkřiky divoké zvěře. Šance na přežití tu tedy byla, ta je tu vlastně vždy, někdy je sice malá jako bakterie meningitidy, ale je vždy je tu.

"No, nevypadá tu to tak zle, že?" rozhlížel se po plošině Varis a snažil se povzbuzovat ostatní, protože ten krkolomný výstup až sem by zřejmě zabil i terminátora. Místo, kde se nacházeli, bylo jedno z nejhorších, co kdy živý organismus, který měl oči, mohl spatřit. Celá plošina byla pokrytá vrstvou zeleného cosi. Vypadalo to jako kombinace zelené pomády na vlasy, zelené zubní pasty, zelené barvy a zeleného inkoustu. K dosažení vrcholu jim zbývalo asi ještě deset metrů výstupu.
"Zabydlíme se tady nebo budeme ještě pokračovat nahoru?" zeptal se Xyz.
"Já myslím, že tu přenocujeme, pojíme něco ze zásob a dál se pustíme až zítra," navrhl Varis.
"Fajn," souhlasil Max. "Dobře, hlavně už vybal to jídlo," přikývla Antara. Alfréd opustil skupinku svačících a pokoušel se prozkoumat okolí. To zelené cosi ho trochu přitahovalo. Nevěděl, že to je pravěký pud v podvědomí. Zavětřil a vydal se k velkému kameni, který stál opodál. Když k němu došel, ucítil něco, na co dostal velkou chuť. Začal hrabat. Se zaujetím upíra cítícího krev hrabal dál a dál. Měl vyhrabanou jámu skoro už půl metru hlubokou, když narazil na něco podivného. Připomínalo to schránku na vzorky. Alfréd to opatrně rozkousl a ze schránky vypadly dva míčky. Tedy vypadalo to jako podivný míček z tvrdé kůže, který byl sešitý z mnoha malých kousků. To, co Alfréd našel, byla dvě vajíčka. Alfréd to nevěděl, jen cítil, že to je k jídlu a cítil, že to je nebezpečné pro jeho přátele.

Nikdo neznalý historie předků Alfréda nemůže takové věci pochopit . Již kdysi dávno, ještě předtím než se jeho rod začal chovat jako domácí zvíře, to byla velmi užitečná zvířata. Spolu s vesmírnými lovci se účastnila honů na zločince a nebezpečné tvory. Jejich odvěkým nepřítelem byl živočišný druh, jež se choval velmi agresivně - Critters. Scénáristé na Zemi ani neví, jak krutou pravdu vědí. Tyto masožravé potvůrky, kterým chutnalo živé maso, totiž vydávaly charakteristický zápach, který cítili jen Alfrédovi předci. Brzo se tak stali vyhlášenými stopaři. Před několika sty léty ale byli všichni Critters vyhubeni. Tato zvířata se tedy už nemusela k hledání používat a stali se z nich domácí mazlíčci. Tajná složka FMN - IBC, ovšem v zájmu zachování druhu skryla na tajné místo dvě vajíčka Critters, protože se chtěla pokusit o jejich převýchovu. Tím místem se stal Baltor, protože tato planeta byla v seznamu planet k prozkoumání až hodně vzadu a ležela tenkrát daleko od využívaných dopravních tras. IBC zde vajíčka ukryla do titanové schránky, kterou tam zahrabala....

Alfréd si k vajíčkům přičichl a potom jedno rozkousl. Zachutnalo mu a tak snědl i to druhé. Nevím jak Vám, ale Alfrédovi se nestává každý den, že zničíte poslední žijící členy jednoho z nejagresivnějších tvorů ve vesmíru. Alfréd ale vlastně nic nevěděl, nikdy žádného z Critters na vlastní oči neviděl a tak není divu, že po tak dobré večeři jednoduše usnul schoulený u ohně, který se tam Varis pokoušel udělat.

Antara se probudila a protřela si oči. Koukla se překvapeně na Varise, který stál u ohniště.
"Ty jsi už vzhůru?"
"No, vlastně já jsem ještě nespal, protože se mi pořád nepovedlo zapálit ten oheň."
"Aha," kývla hlavou Antara a podívala se na spícího Alfréda a Maxe.
"Kde je Xyz?" prohodila, přestože věděla, že se o něj bát nemusí.
"Frézuje laserem do té skály úchopky a stupátka pro nohy." Antara opatrně a tiše vstala.
"Uvařil jsi kávu?" zeptala se potichu Varise.
"Jistě, máš ji tam na tom kameni."
"Díky. Hele a proč se vlastně snažíš udělat oheň, když máme vařič a každý spí v elektricky vyhřívaném spacáku?"
"No, chtěl bych udělat radost Maxovi, náhodou jsem ještě na lodi zachytil jeden pozemský pořad a tam když takhle nocovali, měli takové ohně. Musí se tu cítit hodně opuštěný."
"Ani ne, ujde to, ale dík za ten oheň," ozvalo se z jednoho spacáku, který se převrátil na bok a spal dál. Varis zapnul počítač a na malou klávesnici se snažil všemi čtyřmi vyťukat název a polohu planety.
"Moc toho není, ale zjistil jsem, že tu den trvá asi 25 pozemských hodin, teploty jsou tu mírné -30 až 70 °C a nehrozí nám žádné nebezpečné záření." Antara si usrkla kávy a zadívala se do dálky. Začínalo se jí tady líbit.
"Je tam kafe i pro mně?" zeptal se Max, který teprve teď vylezl ze spacáku.
"Jistě, tady máš hrníček." Max si usrkl a polkl.
"Phe, to je síla, kolik tam dáváš lžiček a nezapomněl jsi tam dát cukr?" zeptal se a nenápadně vyplivl několik nepomletých zrníček kávy.
"Ze tří polévkových, nechtěl jsem ti ho udělat moc silné. Mimochodem, co je to ten cukr?" zajímal se Varis.
"Ale nic, zapomeň na to. Hele, vrací se k nám Xyz."
"Můžeme vyrazit, vzbuďte Alfréda, sbalte se a jdeme."
"Zjistil si svými senzory něco o zdejším klimatu a podobně?"
"Ano, je tu život. Senzory ukazují na uhlíkovou formu života, s pokročilou stavbou DNA."
"Skutečně? To je zajímavé, třeba se s nimi domluvíme," přemýšlela nahlas Antara.
"Máme nejvyšší čas vyrazit."
"Alfréde..."
"ALFRÉDE..."
"ALFRÉDE..." křičeli ze všech sil Antara, Max i Varis.
"Ještě chvíli, mami," kňoural rozespalý Alfréd a převaloval se v prachu.
"Alfréde, musíme jít, tak buď od toho srdce a pohni se," přikázala mu klečící Antara.
"No jo, však už lezu."
"Promiňte, ale znáte Alfréda. Jeho druh má strašně tvrdý spánek, když mu byl jeden týden, spal třeba i tři dny v kuse," omlouvala se za něj Antara.

Za chvíli měli již všichni své věci zabalené a mohli pokračovat v lezení. Díky vybroušeným stupátkům od Xyze to šlo zvládnout. Bez potíží vystoupil i Alfréd, který k takovým hrátkám nebyl od přírody moc vybaven. Nejlépe se samozřejmě lezlo Varisovi, protože mu to značně ulehčovaly jeho další dvě ruce, které mohl na rozdíl od člověka v takových chvílích používat. Max si na člověka bez potřebného výcviku taky nevedl špatně, sice málem přizabil Alfréda, když uvolnil nohou několik balvanů, ale výstup zvládl.

"Tak jsme tady, to je ale krásný pohled. Slunce nad námi, poletující ptáci, řeka a vesnice pod námi, není to romantické?" zamyslel se Xyz.
"Vesnice?" zeptali se jedním hlasem Varis, Max i Antara a běželi rychle k úpatí , aby také oni spatřili to, co jim popisoval Xyz. Opravdu, nějakých sto metrů níže pod nimi se rozprostírala vesnice. Z výšky viděli střechy, komíny a dokonce i samotné chodce. Našli první živé bytosti.