Max se podíval z okna. Pak se štípl do ruky, promnul si oči a poklepal Xyzovi na rameno.
"Generátory obnoví trhlinu za patnáct vteřin," oznámil všem Varis a dal tím najevo, že by nebylo od věci se připoutat.
"Máme problémy," řekl tiše Xyz, když se díval ven oknem. Varis i Antara nasucho polkli.
"Jsme v pasti," uzavřel to agent Scully.
"Ještě ne. Otevřete torpédomety," vykřikl Max.
"Hmm, dobře. Ale my nemáme žádná torpéda," řekl Xyz.
"Sedm sekund do obnovení trhliny," prohlásila tiše Antara a spatřila, jak se rameno se sběračem zastavilo asi deset metrů od lodě.

"Byl to nádherný večer," zašeptala Intelovi do ucha Eliška.
"Jsi kouzelná. Mám chuť tě políbit," řekl roztřeseným hlasem Intel.
"Tak to udělej," řekla ona a on ji poslechl. A pak spatřil něco, co mu zcela odstavilo mozek. Intel zkousl.
"Jau. Co blbneš?" zaječela Eliška, která málem přišla o polovinu svého jazyka.
"Proboha. Strašně moc se ti omlouvám, ale támhle je moje ukradená loď. Totiž auto," kousl se tentokrát do jazyka svého Intel a ukázal na zaparkované žluté auto. Pak k němu odběhl. Eliška chvíli stála jako opařená a pak utíkala za Intelem. V šesti centimetrových podpatcích jí to nešlo zrovna nejlépe a tak než překonala padesátimetrovou vzdálenost mezi ní a Intelem, asi pětkrát upadla.
"Moje auto," zašeptal Intel a pak se koukl na noční nebe. Z kapsy vyndal univerzálního pomocníka – červený nůž. Opatrně jej strčil do zámku dveří a párkrát jím otočil. Ve dveřích se ozvalo lupnutí a otevřeli se.
"Není to trestné?" zeptala se smířlivým tónem Eliška.
"Vždyť je to moje auto. Oni ho ukradli mně," podivil se Intel.
"No jo. Ale tady na Zemi se to tak nebere," zamyslela se Eliška.
"Óóó, můj ručník a dokonce je tu i můj průvodce. Sedni si do auta," pobídl Elišku Intel a sám si sedl za volant. Eliška mlčky poslechla. Právě okolo procházel policista, který bude za několik málo sekund velice udivený, za hodinu ho čeká vyšetření na psychiatrii, několik měsíců pobytu v léčebně a za pár dnů taky zřejmě přijde o práci.
"Raději si připoutej, něco ti ukážu," zašeptal Intel, zabouchl dveře a tiše se svým autem vznesl nad noční město.

"Zamiř na ten trychtýř," řekl pevně Max.
"Nemáme torpéda," pokusil se znovu a se stejným výsledkem upozornit na tuto malou skutečnost Xyz. Max zatím přešel k torpédovým komorám a pravou otevřel.
"Doufám, že máš dobrou mušku," prohodil směrem k Varisovi.
"Tři sekundy do obnovení trhliny," zašeptala Antara.

"Víš, bude to pro ně tak ponižující být zničeni v poslední mikrosekundě," zamyslel se Kruťas a měl radost. Pak si uvědomil, že mluví s počítačem a to ho potěšilo ještě víc. Nejvíc by to asi potěšilo jeho psychiatra. Potěšil by ho fakt, že jeho pacient už nemluví sám se sebou. Podíval se na monitor počítače.
"Snad na nás nechtějí vystřelit?" zamračil se.
"Chtějí, ale nemají střelivo. Možná si myslí, že by nás mohl ohrozit kyslík," uchechtl se počítač.
"Ty se nemáš co chechtat," zařval na něj Kruťas. Pak se uklidnil a přiložil svůj prst na tlačítko s nápisem KOMPRIMACE.

Max se otočil k torpédometu, pak jej zavřel, usmál se a řekl, "Pal..." Varis odpálil torpédo, které neměli. Před jejich očima se mihla malá bílá kulička, která skončila přesně v ústí trychtýře. Zrovna v té chvíli se obnovila trhlina. Varis se podíval tázavě na Maxe, ale to neměl dělat, protože mu unikl jedinečný pohled na to, jak loď doktora Kruťase implodovala.
"A teď honem pryč, než se zbortí," vydal rozkaz Xyz a zároveň se jako většina nepřipoutaných ocitl na zadní stěně kajuty. Jediným rozdílem oproti ostatním byl fakt, že Xyzovi se nedeformovala tvář.

"Páni. Možná bych měla koupit nějaké akcie této automobilky," zamyslela se nahlas Eliška, když viděla pod sebou ubíhající světla nočního města.
"No, to auto vlastně není auto a taky není vyrobeno na Zemi," pokusil se vysvětlit celou záležitost Intel, pak vystoupal do 4000 metrů a naklonil se k Elišce.
"Drahá, co bys řekla na to, kdybychom odletěli z této planety. Mohli bychom cestovat po celém vesmíru…" zasnil se Intel. Eliška na chvíli zavřela taky oči, zamyslela se a pak řekla, "Dobře. Poletím s tebou, ale jen když se vrátíme pro Ťuntíka." Pak Intel i Eliška otevřeli oči a měli co dělat, aby se vyhnuli právě prolétávajícímu Boingu 747. Jedna stará paní z letadla, když uviděla auto v oblacích, vytáhla svůj foťák a mačkala spoušť do té doby, než prolétávající auto nezmizelo v dohledu. Usmála se sama pro sebe, "to bude Liduška koukat, až jí ukážu, kde jsem byla a co jsem viděla."

"Cos to vlastně do toho torpédometu dal?" zeptal se Maxe Varis, kroutil hlavou a všechny čtyři vlasy mu lítali ze strany na stranu.
"Žvýkačku," odpověděl krátce a výstižně Max a se otočil ke skleněnému boxu.
"Jsou tam všechny zmizelé planety," řekl tiše Xyz.
"Co s tím budeme dělat?" zeptal se Max.
"Vezmeme to do IBC a tam se postarají o to, aby se opět všechny planety dostaly na svoje místo," řekl agent Scully.
"Na mně zapomeň. S touto prací končím. Mě už nikdy nikdo v IBC neuvidí," rozčílila se agentka Mulderová.
"IBC a zřejmě celá FMN vám udělí nejvyšší možná vyznamenání. Spoustu řádů můžete čekat i od představitelů planet, které jsou zatím ještě zkomprimovány. Budete nejslavnější bytosti ve vesmíru. A mě asi taky čeká povýšení," usmál se na všechny agent Scully.
"Mohli byste nás hodit na ústředí?" zeptala se agentka Mulderová a upravila si vlasy.
"Nesnáším ty průlety trhlinami, pokaždé mi to přetížení rozcuchá vlasy," omluvně se usmála.
"Když poletíme standardní rychlostí, budeme na ústředí za 20 hodin," oznámil všem Varis, podíval se na nakrucující se agentku Mulderovou a dodal šeptem, "ale já se to pokusím urychlit."
"Máme čas si pořádně popovídat o tom, co se stalo," řekla Antara a objala Alfréda.

Intel zastavil Elišce před domem. Když Eliška ze zvyku otevřela dveře a chtěla vystoupit, jediné, co gravitaci zhatilo plány ukázat se, byly bezpečnostní pásy.
"Pozor, má lásko," lekl se Intel a hned klesl níž k zemi, aby Eliška mohla vystoupit. Klesl téměř k zemi. Tomu, aby klesl úplně, bránil jeden nový a pečlivě naleštěný vůz, respektive jeho střecha, která se jen pozvolna za hlasitého skřípotu nořila do vozu. Intel znovu stoupl výš a když našel volné místo, zaparkoval.
"Broučku, za hodinu tady. Zabal si všechno co potřebuješ," políbil ji ještě naposled Intel, počkal až vystoupí a pak se zase vznesl.
"Ach, to je on, mého srdce šampión," zasnila se Eliška, když Intel zmizel z dohledu. Ten opět klesl na silnici. Nechtěl zcela zbytečně budit pozornost. Dojel až k Otakarovu bytu, odemknul si a vtrhnul dovnitř.
"Mám skvělou zprávu. Jestli chceš, můžeš letět s námi z této zatracené planety," rozpřáhnul ruce štěstím bez sebe Intel.
"Tak to už je na mně moc. Já měl skutečně dobré úmysly, chtěl jsem ti pomoci, ale asi to nepůjde. Když jsi ke mně přišel a tvrdil, že jsi havaroval na Zemi se svou raketou, chápal jsem to a doufal, že je to jen chvilkové poblouznění. Abych tě uklidnil, řekl jsem ti, že na Zemi je spousta mimozemšťanů, ale asi jsem udělal chybu. Měl jsem už tehdy zavolat do blázince," zařval na Intela Otakar.
"Cože? Na Zemi tedy neexistují žádní mimozemšťani?" cítil se trochu podvedeně a rozčarovaně Intel.
"Ne a nikdy neexistovali," řekl Otakar a zvedl sluchátko telefonu.
"Komu voláš?" zeptal se ho Intel.
"Toho, u koho jsi měl už dávno být. Do Černovic, tam mají blázinec," odsekl Otakar a vyťukal na telefonu číslo. Pak se podíval na Intela, který nechápavě stál u okna.
"Když nechceš letět, tak ahoj," řekl smutně Intel a skočil z okna. Otakar přiskočil i s telefonem rychle k oknu. Nevěřil vlastním očím, když uviděl, jak si Intel, který právě vyskočil ze čtvrtého patra, odemyká auto.
"Haló, tady psychiatrická léčebna, docent Chocholoušek…" ozvalo se v telefonu.
"Dobrý večer, to byl omyl," pak se Otakar zarazil a když uviděl Intela, jak na něj mává z odlétajícího auta, chytil sluchátko oběma rukama.
"Vlastně žádný omyl," slyšel svůj hlas Otakar.
"O co jde?" zeptal se hlas v telefonu.
"Mám halucinace. Silné a otřesné halucinace. Víte, právě jsem viděl, jak můj přítel, mimozemšťan odlétá ve svém autě," svěřil se Otakar do telefonu, pak se zarazil.
"Problém ale je, že ona to vlastně není halucinace, ale pravda," řekl se zamyšleným výrazem ve tváři.
"To zní zajímavě. Dáte mi vaši adresu? Myslím, že si o tom rád popovídáte," snažil se mluvit tónem chápajícího člověka docent Chocholoušek a začal si psát adresu, kterou mu Otakar diktoval, na papír.

"Tak se mějte dobře a nashledanou," stačil vykřiknout před tím, než se nadobro zavřely dveře, Max. Přešel k oknu a mával na rozloučenou agentovi Scullymu i bývalé agentce Mulderové.
"Víš co je dneska za den?" zeptal se Antary Alfréd.
"Páni, vždyť ty máš dnes čtyři měsíce," řekla po chvíli přemýšlení Antara.
"To by se mělo oslavit," prohlásil Varis.
"Myslím, že budeme sehraná parta," řekl Xyz a objal Maxe.
"Znám jednu restauraci, která je levná a příjemná," řekl Xyz a sedl si na místo Varise.
"Pokud dovolíte, rád vás tam odvezu," řekl. Pak se otočil a zamyslel.
"Co se děje?" zeptal se ho Max.
"Myslíš, že by nám za záchranu těch planet mohli dát i nějaké peníze?"
"Výborný nápad, hned si to zapíšu," řekl Varis, ale za ruku ho chytil Xyz.
"To nemusíš. Mám paměť za všechny," zasmál se a pak si konečně po dlouhé době zase spustil programy, které by jeho kapacitu plně využily.

"Ťuntíku, kolikrát ti mám říkat, že to tady nesmíš?" zeptal se toho velkého psa, který si právě ulevil na zadním sedadle, Intel. Ťuntík mu olízl tvář a nabídl svou packu.
"Asi budu muset koupit nějakou větší loď," zamyslel se nahlas Intel.
"Kde bude spousta místa pro dva lidi a jednoho psa," dodal.
"Miláčku, spíš pro tři lidi a psa," ozvala se Eliška.
"Pro tři? Cože? My budeme mít dítě?" otočil se k ní Intel.
"No, obvykle se po tom, však víš po čem…" zakoktala se Eliška.
"Jasně ty můj kvítku. To se musí oslavit. Dnes si dáme skvělou večeři. A příští týden tě představím svým rodičům," rozzářil se Intel.
"Ach, ty moje včelko," řekla Eliška a políbila Intela.