ZEMĚ:
Země je planeta v galaxii nazvané pozemšťany Mléčná dráha. Velmi zajímavým útvarem v této oblasti je Mars, kde se nacházejí primitivní formy života. Na Zemi se nachází i sobě nebezpečný organismus zvaný člověk. Průvodní znaky : inteligence malá, přizpůsobivost malá, fyzické možnosti malé, agresivita velká. Svou existencí na planetě způsobuje zakřivení časoprostoru a způsobil tak ve své blízkosti zcela ojedinělý jev ve vesmíru, který se dá vyjádřit vzorcem E = m.c².

Max chvíli nevěřícně mžoural na obrazovku.
"Jen pět vět? Pouhých pět vět o planetě, na které žije přes 6 miliard lidí a spousta jiných živočišných druhů?"
"No, nemůžeme mít o Zemi veškeré údaje v počítači, existuje i spousta jiných planet, třeba Ksinfl," odvětil Xyz a nalistoval toto heslo.

KSINFL:
Ksinfl je planeta v souhvězdí Sirius. Na planetě se nachází spousta nádherných skulptur. Atmosféra planety je tvořena sloučeninami vodíku, arsenu a síry - tedy ideálními složkami pro vznik života, který není založen na bázi uhlíku. Vývoj života na této planetě již započal a nejpokročilejší formou života se zdá být bakterie Wada Qada. Má celkem zajímavou stavbu svého těla...

Max přestal číst a odvrátil se od obrazovky ke Xyzovi.
"O téhle planetě je zde popsáno dvacet tři stran textu."
"Dvacet pět, ale to má své opodstatnění," bránil se Xyz.
"Jaké?"
" Ta bakterie se jeví jako zajímavá forma života," začal se vykrucovat Xyz.
"Ojedinělá?"
"To ne, existují milióny bakterií, které nejsou na bázi uhlíku. Tato není ničím zvláštní, ale je to pořád zajímavá forma života." Max se urazil. O Zemi mají v počítači pouhých pět vět, a o nějaké pitomé bakterii jsou toho popsány celé archy, to přece není spravedlivé.
"Haló, tady Ripleyová, ozvěte se někdo," ozvalo se z vysílačky velmi naléhavým tónem, který by přiměl i slona po obědě, aby se zvedl ze své bahenní lázně a hnal se jako praštěný pralesem.
"Štípněte mě, jestli ještě spím, ale slyšel jsem Ripleyová, nebo mi přeskočilo?" zeptal se Max kolemstojící posádky s velmi nejistým výrazem v očích.
"Nepřeskočilo ti," ujistil ho Alfréd a odplazil se do kouta.
"Doufám, že s ní nebudete mluvit."
"Proč, pokud vysílá na nouzovém kanálu, bude asi potřebovat pomoc?" zeptala se nechápavě Antara.
"Ale, přece nechcete narušit běh osudu a tak, však to znáte?"
"Možná jsem se unáhlil se svým názorem, že ti nepřeskočilo," připustil Alfréd, když slyšel Maxe a pokoušel se najít tu správnou polohu pro spaní.
"Buďte od té lásky a leťte honem pryč, zachráníme si životy, co vy na to?"
"To by nebylo, profesionální nepomoci někomu v nouzi," odpověděla mu Antara a zdálo se, že o tom všem přemýšlí.
"Ona to přežije, nemusíte se bát," řekl Max a chvíli přemýšlel. To, že zbytek posádky se už z tohoto výletu nevrátí, jim bude asi lepší zatajit.
"Jak to můžeš vědět?"
"Prostě to vím, u nás na Zemi o tom dávali film."
"Když to přežije, tak poletíme dál," navrhl Antaře Varis a poškrábal se levou horní na zádech. Max se podíval ven z okna a uviděl něco, něco, něco opravdu zvláštního. Kolem rakety prolétalo cosi, co nápadně připomínalo vysavač. Max se zvednul a popošel blíže k oknu. Za oknem se skutečně pohyboval předmět, který připomínal svým vzhledem vysavač. Připomínal ho možná proto, že to skutečně vysavač byl a ne ledajaký. Max si matně vzpomínal na to, že se mu před asi deseti lety úplně stejný vysavač ztratil. Tenkrát si myslel, že mu ho někdo ukradl.
"V.. v.. vi.. vidíš tam to co já?" zeptal se roztřeseným hlasem Varise.
"Jo, vysavač. Dobrá značka, ale dnes se používají modernějš," konstatoval Varis a věnoval se opět počítači.
"A to ve vesmíru poletují jen tak vysavače?"
"Ne, vlastně ano, tedy jistěže ne, ale v podstatě an... Hmm, tak takhle, to je způsobeno takzvanými
"mikročervími dírami". Jsou to poruchy vesmíru, kdy se stává čas a prostor mírně nestabilním a může dojít k jeho zakřivení. V té chvíli se zde vytvoří jakási trhlina. Působí jako jakési dveře do jiných dimenzí a tak se může stát, že nějaká malá věc zmizí a objeví se o několik galaxií dál. Pravdou je, že mikročerví díra velikosti vysavače nebývá častá, ale je to možné. Nejčastěji je mikročerví díra velikostí srovnatelná s krabičkou od zápalek a jediné věci, které jí projdou jsou sponky, špendlíky, drobné mince a tak dále, však to musíš znát i ze Země."
"No, znám podobné případy, většinou se mi ztrácely sponky ze šuplíku, drobné z peněženky a jiné věci. Myslel jsem si, že je ztrácím sám. Kdysi se mi ztratil i tento vysavač," připustil Max.
"Chceš abysme se ho pokusili ulovit?"
"Už mi asi na nic nebude, ale bude mi připomínat Zemi. Buď tak hodný a pokus se o to." Varis zadal několik příkazů do klávesnice.
"Zapnuto ovládání akustickým signálem," ozval se počítač.
"Detekuj předmět na pravoboku lodi."
"Základní informace: vysavač ELEKTROLUX, typ H-857, výrobní číslo 2 548 743, rok výroby 1988, původ planeta Země, původní majitel Maxmilián Swamp. Požadujete i nějaké detailnější informace?"
"Ne, děkuji. Teleportuj přístroj na palubu." O několik málo okamžiků později se zjevil uprostřed místnosti vysavač.
"Páni, ať nedýchám, jestli je to skutečně můj vysavač," vypravil ze sebe nevěřícně Max a zíral na něj takovým způsobem, že kdyby mohl vysavač mluvit, tak by mu řekl něco jako:
"Rád tě zase vidím, ale nemusíš mě těma očima tak hypnotizovat, poškrábeš mi lak."
"Beze všeho, to není problém," ozval se opět počítač a do místnosti začal napouštět jedovatý plyn. Celá místnost se jím začala pozvolna naplňovat.
"Okamžitě přestaň a spusť ventilaci," přikázal mu Varis. Počítač uposlechl a začal hnát ventilací čistý vzduch a zároveň odsávat plyn.
"Musíš ho omluvit, ovládání hlasem funguje bezvadně, ale musíš si dávat pozor na jazyk," snažil se vysvětlit tuto poněkud trapnou situaci Varis.
"On se nás snažil zabít," zakrákal přiškrceným hlasem Max a vykašlával ze sebe zbytky plynu, kterým se dávil a který ho štípal.
"Ne, jen se snažil vyplnit tvé přání," Varis se opět otočil ke klávesnici a zapnul terminálový způsob komunikace s počítačem.
"Máte tu takhle živo pořád?"
"Jistě, působí to dobře proti stresům posádky."
"Až na mě. Já jsem ještě žádný stres nezažil. I když, můj předek, tedy předešlý typ trpěl stresem permanentně," vzal si slovo Xyz.
"No, a co děláte když se nudíte?" vyzvídal Max.
"Já počítám atomy plutonia obsažené v tuně rudy náhodně vygenerované počítačem. A někdy počítám svoje diody, ale to asi není nic pro tebe, že?" odpověděl Xyz.
"Ne, to skutečně není to pravé pro mě."
"Myslel jsem si to."
"Já když se nudím, tak si hraji Qwauk. Zajímavá a hlavně zábavná hra. Pokud máš zájem, mohu tě ji naučit. Do jedné ruky si vezmeš pálku, do druhé rukavici, do třetí míček a do čtvrté..." Varis si všiml Maxe a zarazil se.
"No, připouštím, že ani to asi nebude ta pravá hra pro tebe," uznal Varis a v kabině se rozhostilo ticho.
"Nemáš hlad?" zeptal se Maxe Xyz.