Kapitola 4

Planeta Bulbo leží na cestě mezi ústředím FMN - Welkem a mezi planetou Zero. Tedy ležela. Alespoň několik posledních miliónů let tomu tak bylo. Její obyvatelstvo se nelišilo od ostatních obyvatel planet FMN, tedy až do dneška. Jen málokterá planeta totiž zmizela jen tak ze dne na den a to i se vším svým obyvatelstvem. S planetami to není tak jako s lidmi. Planeta si nemůže říct, už mě to tu nebaví, poodlétnu trošku dál. Většina planet se totiž drží obvyklých gravitačních zákonů, které jim takové rozpustilé chování nedovolují. Jistě, několikrát se již stalo, že planeta zmizela, ale takové věci se stávaly nejčastěji jednou za tisíc let a trvalo celé měsíce než planeta zmizela. Nikde v okolí se nenacházejí ani malinké trosky nebo kousky, které by naznačovaly nějaký násilný konec této planety. Ještě před několika hodinami tady planeta byla, ale kde se nachází nyní? Žádná černá díra se dobrých padesát světelných let okolo nevyskytuje. Bulbská slunce patří k menším a možnost, že by spolkla celou planetu je mizivá. Komety nebo meteoru by si jistě bulbští hvězdáři všimli a požádali federaci o jejich zneškodnění. KDE JE BULBO? Vraťme se spolu asi o deset hodin do minulosti. Bulbo - fialová planeta, ozářená dvěma slunci je na svém místě. Paprsky obou sluncí si pohrávají s narůžovělým obrysem planety a vy můžete z orbitu vidět, že naprosto celou planetu pokrývá tmavě fialová pevnina. Na první pohled byste ani nerozeznali, že ji obývají tvorové. My ale máme čas a můžeme se na planetu podívat pěkně zblízka.

Obyvatelé planety vypadají kupodivu jako lidé. Jediná anatomická odlišnost, kterou se mohou Bulboové pochlubit, jsou dva mozky. Tato na první pohled téměř zanedbatelná odlišnost jim umožňuje při práci používat oba mozky nezávisle na sobě, čemuž se říká multitasking. Často tak lze vidět vařící Bulbonku, která současně umývá nádobí, dává pozor na děti, plete svetr, čte si ve svém oblíbeném časopise a sleduje svůj oblíbený seriál na holovizi. Bulbové ve své téměř stotisícileté historii nikdy nevedli žádnou válku a nikoho si neznepřátelili. Války nevedli dokonce ani mezi sebou, prostě všichni žili svorně v pokoji a míru. Pokud se podíváme ještě blíž, rozpoznáme tady dům jednoho náhodně vybraného občana Frederika Frederika. Jeho dům nebo spíš farma leží asi dvacet kilometrů od nejbližšího města a celou ji obléhají pastviny a pole. Frederik se zde narodil před třiceti lety a každý den tu farmaří od rána do noci. Na tomto místě je vhodné podotknout, že planeta má dvě slunce a noc zde obvykle trvá něco okolo třiceti minut. Freda život farmáře vyloženě nebaví. Nesnáší pach gvojků, drftů a schuní. Tyhle zvířata prostě nemůže ani cítit. /To je čistá pravda, protože Bulbové nemají ani nos, ani čichové receptory./ Nemá ani rád tu nekonečnou práci na pozemcích a nikdy nechápal, proč se vlastně narodil. Fred obvykle používá jen jeden mozek a to ještě jen při výjimečných příležitostech. Zašel si do spíže pro kbelík a pomalu se přesunul do stájí. Zrovna se chystal podojit drfty, když najednou obloha potemněla. Vrátíme se na orbit a můžeme se tak podívat, co že se to vlastně stalo. V časoprostoru se nejdříve objevila jen malá trhlinka, která ale sílila, až se z ní vyloupla celá kosmická loď. Žádná velká loď, obyčejná osobní o velikosti asi tří fotbalových hřišť. Loď se zastavila a z jejích útrob se začala vysouvat velká mechanická ruka, na jejíž konec někdo umístil něco, co se velmi podobalo trychtýři. Možná proto, že to skutečně trychtýř byl.
"Vcuc."
To jediné se ozvalo celou galaxií (přestože není možné ve vakuu přenášet zvuky) v době, kdy trychtýř o průměru asi 12 centimetrů pohltil celou planetu. Během několika málo okamžiků zmizela celá planeta. Loď se otočila a vplula opět do trhliny, která se za ní zavřela. Jako tiší svědci zde zůstala jen dvě osamocená slunce.